Střepy

Na nebe je pozdě na peklo snad brzy po stěnách čmárám že mě to mrzí prý už jsem v cíli přitom chci na start zpátky ze všedních dnů přes noc udělat pátky a být zase cestou po které stoupáš výš tou nejhezčí básní když nad všechny verše čníš a víš že kousky z nás jsou jak střepy do očí trosky krás řvou že světy zas se protčí na život příliš a na smrt málo když nezbývá nic o co dál by se hrálo sotva udělám krok ačkoliv chci běžet tryskem a místo podkovy štěstí slzy s tekutým pískem být zase přístav když v bouřích hledáš skrýš tou nejhezčí básní když nad všechny verše čníš a víš že kousky z nás jsou jak střepy do očí trosky krás řvou že světy že kousky z nás jsou jak střepy do očí trosky krás řvou že světy zas se protočí